Cetím všechno,
jak to bylo,
jenom ne tu energii,
která držela mí tělo
Vysoko nad hladinou moří
A teď se topim na volnách,
který jsou větší než ve smíru
Tak, co s tím udělat mám?
Radši se rozlídnu,
než další kroky do prázdna dám
Víš, vždycky bylo všechno lehčí
Když jsem věděl,
kde spíš,
s kým se já na co zrovna myslíš teď
Je to všechno navopak, celý život hoří
Každej se myslí, že někdo a tak, každej mlčí
I když netuší, že mě už je to jedno
Dávno znám ten pocit, taky je to žádnout na dno
Čas mi už kráčí,
a já se ztráčím,
tak měl bych začít
Nepřeslávám sníh,
bez světla stín,
prožívám splín
A opuští mě všechno, co jsem chtěl mít
Teď je chlad,
nemůžu se z toho dostat,
marně si nálhávám,
že to mělo přestat
I když nechci to cítit,
že jsem byl mimo každej den
A ty si zapomínala na ten sen,
který dávám jsem ti do hlavy
Marný pozdravy,
ruce na usmířenou,
pak rány od pravdy
A teď si říkám,
byl jsem blbec nebo omyl,
jestli jsem to všechno zkazil,
a nebo nevím
Nech mě bejt,
říkala s každej den,
a já se ptám,
kdy bude ten vytouženej,
dobrej den
Který mi dá dnů odejchat,
na co spěchat,
když se můžu ještě doma pod peřinou plepat
Čas mi už krátí, a já se ztrátím,
tak měl bych začít,
nepřestávat svým,
bez světla stím,
prožívám splým,
a opuští mě všechno,
co jsem chtěl mít
Čas mi už krátí, a já se ztrátím,
tak měl bych začít,
nepřestávat svým,
bez světla stím,
prožívám splým,
a opuští mě všechno, co jsem chtěl mít