Babilo
Jak ve středu se k ní slunce stáčí, když utíkají písně ptačí a na běži zní kostelní zvon.
Jo, Babilo, Babilo, a vzdálený mohorský zvon.
Otevíraj vránu noci a přináší zvláštní pocit, že slunce je růžový zvon.
Nad obzorem jim názáře, do zlonu lehá na polštáře, z navátých hvízdí kaštanů.
Na jednou září.

Slunce všechno mění, to když si noc bez uzardění, navlíká svou černou sutanu.
Jo, Babilo, Babilo, nikdo nedohledne dál než on.
Na předměstí ví mě taky, ale mě smějí.
Líbí v mraky, jo, rozhledná Babilo.
Babilo, Babilo.
A kolem mě jenom jsem tam strom.
Stoleté buky vykáceli, asi o trochu víc než měli.
A teď tučí jen sám Babilo.
Babilo, Babilo.
Babilo, Babilo.
Babilo, Babilo.
Babilo, Babilo.
Babilo, Babilo.
Jo, Babilo, Babilo.
A zdálený polský zvon.
A tebírají, bráničko.
A přináší zvláštní pocit, že slunce je růžový zlom.
Titulky vytvořil JohnyX.