Kolik tajností skrývá dlaň,
co hladí tváře z růžověle,
prsty malují,
otazník na líce nesmělé.
A když ústa se potkají,
jak třešeň z dortu nazdobená,
v rásky co vertech nižně zpí,
můj žádný půl znamená.
Nahá před tebou stojím,
jen halím,
nestup nikde schovaný nemám lys,
v terén skryta je špína,
hamba či leš,
co neměl bys nikdy číst.
...
Nechej příteli oči otevřené,
cíti, kdy právě tkloupejí.
Moji minulost prány zhojené,
co zle krývat musí.
Nechám tělo mé
splinout s tvým,
ať můžou duše si odpočinout.
Strach a pochyby nechám tam,
nejzdálenější kout.
Na hál tebe spím,
jen halím,
neskut nikde schovaný nemám list.
Teremzky ta je špína, hamba či lež,
co neměl bys nikdy číst.
Gény