Na konci města
On ví, že k žití je třeba
i kousek tvrdého hůleba.
Líbá své dětičky,
stírá jim slzičky
a pak jim dobrou noc vřát.
Dětičky, jděte už spát,
tatíček musí jít rád.
Dětičky, jděte už spát,
když práci nedá nám fabrika,
uživí nás harmonika.
Dětičky, jděte už spát,
nechte si o štěstí znát,
snad ráno přijde váš tatíček
a přinese na klebíček.
Hospoda zpívá
smutně i veselé,
bolí však tátu jeho srdce.
Slzičku skrývá
na grož, když nesměle
natahuje své zhublé ruce.
Uprostřed vluku a kříku
vezme v klín svou harmoníku.
Srdce všem dostaje,
když tiše zahraje.
Vzpomínku na dětí své.
Dětičky, jděte už spát,
tatíček musí jít rád.
V hospodě čekají lidičky
na jeho smutné písničky.
Dětičky, jděte už spát,
nechte si o štěstí znát.
Až ráno přijde,
přijde váš tatíček
a přinese na chlebíček.
Dětičky, jděte už spát,
nechte si o štěstí znát.
Až ráno přijde,
přijde váš tatíček
a přinese na chlebíček.