V hlubinách,
kde ticho zpívá,
tam, kde tančí tma a stín,
medúza si klidně splývá,
ze smrti nemývá splýn.
Nazývá
se Turitopsis,
v sobě skrývá jimnění,
umí
zlomit sílu času,
stáří v mládí promění.
Lidé žasnou jak to dělá,
vysmívá se smrti celá,
důkaz je to zajímavý,
že je život věčný možný.
Když její tělo tak krásné,
život ztrácí,
skoro hasné,
medúza se vrací zpátky,
do mládí jak do pohádky.
Už to dávno dobře vím,
důkazem to dotvrdím,
lidé měli věčně žít,
na zemi tu v ráji být.
To však není minulost,
to je naše budoucnost,
medúza nám ukazuje,
věčný život možný tu je.
Zem bude zas plná snů, život nezná konce dnů,
srdce co teď stárnout musí,
život bez konce zakusí.
Lidé žasnou jak to dělá,
vysmívá se smrti celá,
důkaz je to zajímavý,
že je život věčný možný.
Tak v oceánu tiše splývá,
medúzka cočas přelstívá,
připomíná v temném tichu,
že věčnost není jen mýtus.