Někdy
iluzí,
kde rozhodují ti druzí,
co neznaj
lásku,
pouze šíří stín.
A tak vzlétám
až k oblakům,
chci jen
být blíž
zas oblakům
a poletím výš
na
nad zemí.
Mám
své zázemí,
tam pospíchám,
do říše
snů sedám.
Vzlétnu
výš,
tam, kde
mám svou skrýč,
kdo ví,
kam srdce mé
jen doletí.
Hned v zápětí
kdože je tomu
na vině,
že žijem ve své
bublině,
svět pozemský
víc, že nechcem znát.
Kde není láska
s pokorou
i dobré mění v sílu
zlou,
kde se já
už bránit neumím,

vzpomíním.
Hlavu svou
mám
zas v oblacích,
slunci blíž,
jsem
jen v oblacích
a poletím výš
nad zemí.
Mám své zázemí,
tam pospíchám,
do říše




Když je snů se dám, vzletnu víš.
Tam, kde mám svůj skrýž, kdo ví, kam srdce mé jen doletí.
Šeprý je to pocit vzácný, ztrácet jsem zkoutíš.
To zná jen ten, kdo vládne srdcem, hlaska vím, a to já vím.
Nad zemí mám své zázemí, tam pospíchám, do říše snů se dám.
Vzletnu víš.
Tam, kde mám svůj skrýž, kdo ví, kam srdce mé jen doletí.
Nad zemí, tam mám své zázemí.
Hú, hú, hú, hú.
Hú, hú, hú.
Hú, hú, hú.
Své zázemí.