Na terase, tam mám deku svou, Larysu mou, starou chlupatou, lehnu na ní, zastaví se čas a já budu si ležet zase.
Proto zpívám o té kráse, jak je krásné ležet zase na terase.
U řeky, na Larise, ty chvíle, drahý jsou, co tráví, slary jsou, ty chvíle, drahý jsou, když tráví, slary jsou.
Deka hřeje, deka zahřívá, deka hřeje.
Deka hřeje, deka zahřívá, zdraví prospívá.
Proto zpívám o té kráse, jak je krásné ležet zase na terase.
U řeky.
A jak zpívám, tak po čase.
Chvíle krásný, zase klase, na terase.
U řeky.
Otočím se, vleže na zádech, nadechnu se, pak zadržím dech, zadržím a spouknu všechen.
Žal na Larise.
Si ležím dál, trávím dál.
Ty chvíle, drahý jsou, co tráví, slary jsou.
Ty chvíle, drahý jsou, když tráví, slary jsou.
Proto zpívám o té kráse, jak je krásné ležet zase.
No, terase.
U řeky.
A prvě.
Do deky.