Suza
A když svírá vítr v dlaních, tak chce dát nebyt duhu.
A ty neumíš to říci, jak se její lásky zříci.
Víc už nemáš, asi prázdný, ona říká, chyť mi mlhu.
Z jejich vláken spleť tu touhu.
A ty neumíš to říci, jak se její lásky zříci.
A když náhle vstaneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou.
A ty náhle věříš světu, dokud dál tvé tělo plní i svý slov.
Pán Ježíš byl jen lodník, mořem šel, měl suchou nohu.
Pak se dlouho nalazil.
A on na svět díval ze své věže v divném slohu.
A sám poznal se smutkem, utopeným nepomohu.
Řekl lidé, budou mořem plout.
A myslel tím jen slzy.
A on sám to poznal brzy.
Nechal nám jen pár slov v ryzích.
Ne o lidství, lidství.
Není zničen, on zvedl nás přesto všechny kousek výš.
A ty náhle vstaneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou.
A ty náhle věříš sobě, dokud on tvé tělo plní i svý slov.
Teď suzá dá ti dlaně ve své skrýši blízko přehu.
Právě obléká jí řeka ve svou nekonečnou měhu.
A jak slunce stéká z nebe tisíc velkých kapek medu.
Jimi zlátne celý kraj.
Neplují do přístavů.
Vidím spoustu lidí tančit.
Vidím zlaté titi ráje.
Jak nám chrání naši lásku.
Jak jich chrání jednou provždy.
O Suzan v tvých očích.
A ty náhle vstaneš v běhu.
Poznáš svět je ve vás.
A ty náhle věříš v lásku.
Dokud dál tvé tělo plní.
I svý slov.