Ne mám hlas, jako zvon, ten krásně zpívá, jasný tón, paritón, to nejsem já.
Úsměv dám, jeden tam, některá i zívá, s klátem kyn, manekín, to nejsem já.
S kytarou se občas krajem touhlám, nestívám pro přeplněný sál,
neskutečným snům k dětským touhám, rozumím a tak jsem neprohrál.
Loukám řekám lesům, vodám potokům a stráním,
oblakům co plují jasně bodrou oblohou.
Šelám pilným, před kterými pokorně se zkláním,
zpívám jenom tak, ať vím, že tleskat nemohou.
Nemám hlas, jako zvon, to už vlastně víte,
chlap jak dům, bílý chrup, to nejsem já.
Ten můj hlas každý čas nepatrně skříbe,
erbový skak, ale kdepak, to nejsem já.
S kytarou se občas krajem touhlám, nestívám pro přeplněný sál,
neskutečným snům k dětským touhám, rozumím a tak jsem neprohrál.
Loukám řekám lesům, vodám potokům a stráním,
oblakům, co plují jasně modrou oblohou.
Čelám pilným, před kterými pokorně se zkláním,
zpívám jenom tak, ať vím, že tleskat nemohou.
Loukám řekám lesům, vodám potokům a stráním,
oblakům, co plují jasně modrou oblohou.
Čelám pilným, před kterými pokorně se zkláním,
zpívám jenom tak, ať vím, že tleskat nemohou.