Jsem předvoj černých vren,
celý bílý dávno v cíli.
Dobré mapy mám, mé hejno neví kudy kam.
Nad Prahou do něj střílí,
všechny ty lovce jménem znám.
Takhle si krátí dlouhou chvíli,
příslušníci samozvaných domobran.
Nech mě tady já to rozdíchám,
a moje hejno taky.
To právě vůbec neví kudy kam,
zmateně poletuje nad rozpojenými státy.
Heeej!
Nad hejnem černých vran,
teď stahujou se mraky.
Z bolestic nezhojených ran,
vojáci prší na vojáky.
A jak se ze mě blíží, je pod padákem každý sám.
Za letu vytahujou praky,
a kamením co tíží,
pálí do všech stran.
Možná to znáš taky,
když dávem bahnem hnám, zapomínáš na gumáky.
Nech mě tady já to rozdíchám,
a moje hejno taky.
To právě vůbec neví kudy kam,
zmateně poletuje nad rozpojenými státy.
A já se na ty lovce nehněvám,
znám slepotu davu,
a sílu rozvášněné klaky.
I já
tomu občas podlehám,
občas si hrajeme taky,
hledá je mne zabijáky.
A já se na ty lovce nehněvám,
znám slepotu davu,
a sílu rozvášněné klaky.
I já tomu občas podlehám,
občas si hrajeme taky,
hledá je mne zabijáky.