Můj táta byl kazatem, údový suchým,
kořelku po nocích pálíval rád.
V dřebním kostele kázání dával,
večer zas chodí vám Mariáš hrát.
Jo, to jsou vzpomínky na starý časy,
co už se nevrátí, to já zas vím,
lidi se honěj a štvou se asi.
Já tomu teda už nerozumím.
Jednou se táta na kázání rozsmáhl,
zapomněl karty, že v rukávě má.
Karty jen lítaly, lidi se smály,
táta však dokázal, že kázat zná.
V Bibli nic špatnýho o kartách není,
láska a víno prý tež smysl má.
Lidi to uznali a tiše vstali,
zpívali překrásně jak jen se dá.
Jo, to jsou vzpomínky na starý časy,
co už se nevrátí, to já zas vím,
lidi se honěj a štvou se asi.
Já tomu teda už nerozumím.
Až na tu kořálku a na ty karty,
v celku to vejvával počestnej kraj.
Lidi se potkali, ruku si podali,
pomohli ti, když si potřeboval.
Tohleto údolí těžko se hledá,
ze starý Bible jen utírám prach.
Údolí možná už najít se nedá,
z toho mám lidičky největší strach.
Jo, to jsou vzpomínky na starý časy,
co už se nevrátí, to já zas vím,
lidi se honěj a štvou se asi.
Já tomu teda už nerozumím.
www.hradeckralove.org