Cítíš se hrozně slabý,
hlava tě bolí,
nohy jsou těžký,
už nemůžeš jít.
Znáš ten pocit,
vymluvit všechno,
to peklo,
který jsi věděl,
denně žít.
Znáš ty pocity,
znáš ty nálady,
ty momenty s pistolí u hlavy.
Prášky jsou slabý,
slova jsou prázdný,
život je tma,
v který nejde se najít.
Máš představy,
v kterých tě chtěj furt zabít,
démoni v hlavě tě nenechaj nabít.
Oči jsou rudý,
jen zalitý krví,
srdce je prázdný a ty furt mlčíš.
Vodku prosím,
vasy máš dlouhý,
dluhy jsou kolem a ty se ztrácíš.
Klik-klak,
chtěl bych se nabít,
chtěl bych se zabít,
radši předšímu tým,
že žena je mrcha.
Dej sar na ní,
že děti jsou velký,
že pes už nejí,
že přijdeš obět,
začít znova je těžký.
Depres je zabít,
ale měsíš se najít,
to světlo je cesta,
vydej se na ní.
Vydej se na ní,
světlo je cesta, vydej se na ní, vydej se na ní.
Boha on se smívá,
ticho neoprovídá.
Všechno je pryč a já sedím tu sám,
oči v oheň,
ale já se stále nezávám.
Boha on se smívá,
ticho neoprovídá.
Někdy to nejde,
chápeš to baby,
kolem nás rostou množí se stíny,
a my v nich plavem ne jako dvojce,
nevím co přijde,
tak píšu rýmy.
Nechci teď myslet,
když přichází krize,
nechcem to balit jen pro první rány,
ambice pochybit touhy a sny,
mezi tím s matkem právě teď mi.
Chceš mě líba,
chceš mít se mnou děti,
chcem vůbec to,
co jsme spolu chtěli,
ne nejsi v tom sama,
cítím to taky,
dýchá se těžko,
máme být sami,
oba to víme,
dřív bylo líp,
už mlčíme dlouho,
kam odešel smích,
oba to chápem,
něco musí přijít,
nechcem žít chvíle,
plný loží.
Každej jsme soubec,
kdo z nás je víc,
ve vztahu nejde o vítězství,
možnosti konce,
studený ruce,
srdce mým tluče,
jak chci volat slunce,
kdybych tak nedělal,
kdybych byl prorok,
kde budem za měsíc,
kde budem za rok,
moře je širý,
brázděj ho lodě,
poplujem spolu,
cítím jen smutek,
kdo přinese oběd,
kdo zlomí ty sračky,
cash bych měl ovládat,
vrátil to zpátky,
odchytil krizi,
předjistě k sobě,
přečkal ty chvíle,
počkal až zmizí.
Mezitím jsem tu jen sám a někde dál jsi asi ty,
a co nás právě teďka bojí,
jsou naše temné pocity.
Díko neopobídám,
všechno je pryč a já sedím tu sám,
oči v poheň,
ale já se stále nevzávám.
Pomravom se svívám,
díko neopobídám,
a jak si tak dívám,
zůstal jsem sám.
Pomravom se svívám,
díko neopobídám,
a jak si tak dívám,
zůstal jsem sám.
Sedím tu sám,
oči v poheň,
ale já se stále nevzávám.
Pomravom se svívám,
díko neopobídám,
a jak si tak dívám,
zůstal jsem sám.